♥ Welcome to my Blog!
♥ Film, photography, animals, drawing, writing,.. ♥

Říjen 2014

Zlatá křídla- 6. kapitola

31. října 2014 v 19:23 | nikisek001
Možná to někdo ví, možná ne. Zapojila jsem se do projektu ,,Píšeme společně povídku´´ u Nancy. Tak jsem se dozvěděla, že řada je teď na mě.. pozorně jsem si přečetla všechny kapitoly a jde se na to.. :)
Pro pořádek.... předchozí kapitoly:
3. kapitola (někam se vypařila.. nemůžu ji najít)

MOC SE VŠEM OMLOUVÁM. pOVÍDKU JSEM POOPRAVILA. mÁTE PRAVDU, JULIET JE JINÁ. SNAD SE TEĎ UŽ BUDE ALESPOŇ TROCHU LÍBIT. PROMIŇTE :(


Slova co musím použít: kupole, tajemství, krev, úkryt, smrt, blázen, dar, útěk, vzduch, úsměv
...........-------------............




Hodila jsem na něj tázavý a mírně podezřívavý pohled. ,,Všechno se dozvíš, Juliet. Teď jen není ten správný čas. Musíš vydržet a i tvé přání bude vyslišeno.´´ O čem to mluví? Jaké přání? Nemám žádné přání. Co to má znamenat. ,,Úplně mimo mísu.´´ Písknu. ,,Nechápu, o čem to tady mluvíš. Jaké přání? ´´. Jen se na mě nechápavě dívá a já jsem okouzlená z toho jeho pohledu. Je plný tajemství. Zvedl mi ruku a cvrnknul do zlatých křidélek. ,,Víš, co v nich je?´´ Zeptal se. ,,Malý kamínek´´ Špitnu. ,,Tak já ti řeknu, co je to za kamínek.Je to vyvolený,..´´ Nedořekl větu a já mu skočím do slova: ,,Vyvolený. Co to všichni máte, s těma vyvolenýma? Malej, hezkej kamínek. Žádný vyvolený. Je to kámen! Kámen!´´ opakuju pořád dokola. ,,Je to vyvolený-a prosím nepřerušuj-, v tomto malém kamínku je uzavřená duše vyvoleného. Jejich tělo spí v rakvích na posvátném místě. Máš poslání. Spojit duši s tělem. Spojení však vyžaduje oběť. Tvým přáním je, sát se obětí. Zemřít, pro tuhle duši. Zemřít pro povstání vyvoleného. Po celém Světě je dalších šest lidí s posláním. Je vás celkem sedm. Máte za úkol ochraňovat vyvolené. Máte dar, který nikdo jiný nemá. Již jste se s ním narodili. Nikdo nerozhoduje, zda to bude dívka či chlapec, Američan nebo Japonec. Je to osud. Vaše duše má poslání, vaše tělo je pouhou pomůckou k provedení rituálu a darování oběti. Musíš splnit tohle poslání. Musí být prolita tvoje krev pro začátek nové éry. Když tohle splníš, tvoje duše bude mít klid. Tohle je její úkol a když bude správně splněn, tvá duše bude odpočívat navěky v klidu a míru.´´ Jen tam tak stojím, se slzami v očích a beze slov pozoruji, jak odchází. Vzduch plný otázek a
já s hlavou plnou myšlenek, že můj osud je zemřít, se slzami po celé tváři a s rukama zmrzlýma se skácím u zdi na zem. Hlavu opřu o stěnu a strhnu náramek z ruky. Zahodím ho mezi popelnice a snažím se pomalu rozdýchávat tuhle situaci. Když se trochu uklidním a srovnám myšlenky, vytáhnu mobil z kapsy. 8 nepřijatých hovorů. Proč? Vtom mé oči upřené na čas se zděsí. Půl desáté?! Okamžitě vytáčím mámino číslo a když ho zvedne, ozve se křik: ,,Proč mi nezvedáš telefon?! Já se tady můžu strachy zpláznit! K čemu ten telefon vlastně máš, stejně se ti nikdy nedovolám!Okamžitě padej domů!´´ Stisknu červené sluchátko a zvedám se ze země.
Jdu po ulici a pozoruji lidi, co chodí kolem mě. Proč oni nemůžou mít poslání, proč oni nemůžou ochraňovat nějaký kámen?Moje hlava je zahlcená domněnkami o tom, proč to jsem já. Snažím se to pochopit. Cesta se zdála krátká. A stojím tu, před naším domem. Strkám klíč do zámku a slyším hlas. Ženský. Je mi velmi povědomý.: ,,Útěk není řešení. Tím nic nevyřešíš.´´ S leknutím se otáčím, ale nikoho nevidím. Ten hlas. Znám ho. Dojdu nahoru a mamka čeká u dveří. Začne ječet, že tohle jí nesmím dělat. Že se o mě hrozně bála. Já se na ni dívám a s unavenýma očima ji obejmu. Vydechne a dá mi pusu na čelo. ,,Miluju tě.´´ Šeptla. Já s úsměvem odvětím: ,,Já tebe.´´. Moje kroky směřují do koupelny, shážu ze sebe špinavé oblečení a s hřejivým pocitem na svůj krk pouštím teplou vodu. Když mám už vrásčité prsty a všechen vztek je spláchnutý, oblékám se do tepláků a svetru na spaní. Když dojdu do pokoje, počítač mi bliká na upozornění, že je zapnutý. Zvláštní, vypínala jsem ho. Otevírám ho a naskočí mi tam stránka s názvem AC. Čtu popisek, který říká: ,,Astrální cestování je něčím vyjimečným. Něčím, co vám otevře oči.´´. Astrální cestování. To mi něco říká. Rozkliknu úvodní článek a první větou mi je jasné, o co jde. -Opusťte vaše fyzické tělo, tomu astrálnímu se uleví. Vaše duše bude při vaší cestě odlehčená od hmoty, která vás drží při zemi, při vaší cestě se vám uleví................- Vím o co jde. Kdysi dávno jsem to i zkoušela. Takže mě teď nenapadlo nic jiného, než to zkusit znovu. Odkrývám deku z postele a natřásám polštář. Když si ale pokládám sešit s perem na noční stolek, vyděsím se. Náramek s křídly visí na lampičce. ,,Mami!!!!!!´´ Zakřičím. Slyším, jak běží po schodech. ,,Jsi v pořádku Jul? Co se stalo?´´ Koktavě se ptám: ,,Ten náramek jsi sem dala ty, mami?´´ a v duchu jsem se modlila, ať řekne ano. ,,Ne.´´ řekne, otočí se a odejde. Bože! Tak tohle je vážně hodně divný. Něco mi ale říká, ať si ho znovu nasadím. Nakonec jsem snad vděčná, že tu leží přede mnou.
Lehám si na matraci a zavírám oči. Pomalu dýchám a snažím se vnímat jen tlukot mého srdce, snažím se ho poslouchat, snažím se si uspořádat myšlenky a uvolnit se. A vtom to přijde. Mé astrální tělo (tedy duše) se vznáší nad hmotným. Pomalu letím výš a výš a jen pozoruji tenkou, stříbrnou šňůrku, jak obě má těla spojuje. Najednou se octnu u chrámu bohatě vyzdobeného zlatými květinami. Obrovská kupole, která se nachází na střeše mi připomíná ten kamínek v křídlech. Přistanu na zem a pohybuji se po krásném, jako namalovaném trávníku. Kus vedle mě spatřím druhou duši. S leknutím se snažím najít úkryt,ale postava se na mě zlehka pousměje a díky tomu se uklidním. Má mysl mě navádí do jádra chrámu. Když tam dojdu, jsem unešená z těch maleb, mozaiek a soch. Rozhlížím se kolem a všimnu si mramorové hrobky uprostřed. Udivuje mě, že jak to tak vypadá, celý chrám je tu postaven kvůli téhle hrobce. Komu by se chtělo stavět chrám, kvůli hrobu? To pro toho mrtvého musí být obrovská čest. A vtom jsem si to uvědomila. Vyvolení. Spí v rakvích na posvátném místě. Tak to tehdy Luke řekl. Pomalu se přibližuji ke vchodu do hrobky a dvě zlatá křídla znovu zrudnou. Jsou žhavá, jako uhlíky v čerstvě uhašeném požáru. S čím víc schodů scházím, tím víc mě křídla pálí.
Vejdu do velké místnosti, zapáchá to tu starobou. Všude zapálené pochodně a uprostřed šest postav, tvořících neúplný kruh. Jedno místo je prázdné. Šest, sedm.... Já jsem ta sedmá. Vejdu do kruhu a chytnu se ostatních dvou za ruku. Každý má náramek stejný, jako já. Normálně bych byla strachy bez sebe, ale jsem klidná. Jako bych věděla, co se stane, jako bych tušila, že tohle je to, o čem mluvili, že tohle je můj osud. Osmý, tedy přebývající člověk prochází nás a každý vysype svůj kamínek z křidýlek do mističky, kterou někdo v plášti drží. Já, jako poslední na řadě vkládám kámen do nádobky. Nová éra. Probleskne mi hlavou. Třeba bude lepší, než ta co byla, třeba se lidé poučí a nechají si říct. Budou si vážit všeho, co mají. A nebo bude horší. Je to zvláštní, ani necítím lítost. Opouštím svět, všechny co jsem kdy milovala. Ale není mi smutno. Vím, že je to pro dobrou věc. Vím, že je to můj osud. Už chápu co to Luke povídal. Nabyl zlý, byl to přítel. A víc. Milovala jsem ho. Stisknutí mé pravé ruky je mi povědomé. Otáčím hlavu a.... ,,Luku!´´ vykřiknu. Je tady, stojí vedle mě a já se neudržím a objímám ho. On mi položí dlaň na tvář, dlouze a hluboce se mi podívá do očí a políbí mě. Mráz mi projel po zádech a mé tváře se začervenaly. ,,Všechno bude dobrý, uvidíš.´´ Šeptá a vrací se zpět do kruhu. Poslední co chci říct, je něco krásného, poslední co chci cítit, je něco vyjímečného, poslední co chci udělat, je ale děsivé. Chci říct -miluji tě-, chci cítit lásku, chci umřít s ním. Pozoruji, jak každý z přítomných lehce roztrhne svojí šňůrku. Svoji naději, vrátit se zpět. Po každém přetrhnutí je slyšet melodie, duše mizí a z odcházejících duší vzniká píseň. Je nádherná. Pozoruji, jak se duše vypaří, pozoruji, jak plníme poslání, když přijde řada i na nás. Kouknu na Luka, stisknu mu ruku a společně přetrháváme provázky naší naděje. Cítím se tak lehká, v objetí se vznášíme vzhůru a s láskou v srdci se rozplýváme. Nikdy jsem nečekala a ani bych nevěřila, že moje smrt bude tak kouzelná. Co bude dál? Jestli něco bude. Kdo a kde budeme? Jsem jen blázen v léčebně, otupený práškama, nebo se to opravdu děje?

------------------------.................--------------------------

OK no, tak trošku Sci-Fi.. :´)
Ale co, dodala jsem tomu trošku šmrnc.
JESTLI SE NAŠEL NĚKDO, KDO TOHLE CELÉ PŘEČETL! MŮJ BOŽE! OBROVSKÁ GRATULACE! :) A JEŠTĚ JEDNOU SE OMLOUVÁM

Chceš zhubnout do plavek? Nejvyšší čas začít!

22. října 2014 v 19:18 | nikisek001 |  Jiné
Né, tenhle článek nevyšel omylem....
Není to ani apríl, ani vtip...
Realita.

Každým rokem mě dostává ,,jarní šílenství,, s hubnutím do plavek. Copak si vážně myslíte, že když v květnu začnete makat, tak v červenci budete mít míry v pase 60 a míň a u boků devadesátku? To si nemyslím... protože nejsem tak naivní, jako většina lidstva. Holky, vzpamatujte se, za dva měsíce neuděláte to, na čem někdo pracuje celý život!
A proto si myslím, že pokud chcete opravdu správně zhubnout do plavek, tak byste měli začít právě teď.

DŮLEŽITÁ JE STRAVA A PITNÝ REŽIM!
Myslíte si, že když si jednou za týden zacvičít, tak do sebe můžete ládovat cukroví, dortíky a pít sladké nápoje? Špatně!
Při hubnutí je potřeba dodržovat jistá pravidla, jedny z nejdůležitějších se týkají právě stravy a pitného režimu.

Správně
•voda
•zelenina
•ovoce (ale pouze malé množství! ovoce má taky své cukry)
•neslazené čaje
•černá káva bez mléka a bez cukru- popř. špetka třtinového cukru
•černý čaj na pročištění
•rýže (ale pozor! když rýži převaříte, má v sobě dost cukrů!) takže tedy sypkou,méně uvařenou
•těstoviny (stejně jako u rýže! když se převaří, vydají cukry, takže tedy.. All dente)
•brambory
•kuřecí maso (neplatí pro vegetariány a vegany)
.
.

Špatně
fanta,coca cola, sprite a podobné sladké nápoje
•přeslazené džusy
•hranolky, bramboráky, a podobné na oleji smažené ,,pochutiny,,
•zákusky,dortíky,...
.
.

Nezapomeňte ale, že všeho s mírou! Říká se, že obecně je povolen jeden nezdravý den v týdnu- z důvodu, že tělo potřebuje i nějaké tuky. Takže když si jeden jeden den zhřešíte, pravděpodobně to ničemu neuškodí. Je lepší ale prokládat to. Např. stravu zdravou a nezdravou. Když si dáte jednou denně např. mléko a cukr do kávy, podle mě to nevadí, ale snažte se jejich množství omezit na minimum.. postupně si na to i vaše chutě zvyknou a bude vám to později vyhovovat.

ANANAS A ZELENÝ ČAJ
Jestli vám je už ,,špatně,, z obyčejné vody, využijete jistě zeleného čaje, který pomáhá spalovat kalorie. Musíte ale něco dělat! Takové to, že do sebe někdo naleje tři litry zeleného čaje za den a myslí si jk hubne... zelený čaj není na hubnutí! Ale na spalování... a to pouze napomáhá ... Takže kdy je teda vhodné takový zelený čaj pít? Udělejte si ho např. do flašky, když jdete cvičit (posilovna, kroužek, atd) Samozřejmě bez cukru!
A co s ananasem? Ten je prý velmi dobrým pomocníkem právě při hubnutí. Co takhle pár kousků posnídat, právě se zeleným, nebo třeba papermintovým (mátovým) čajem?
Zdá se mi to jako dobrá kombinace, avšak né všem může tohle jídlo ráno vyhovovat.


CVIČENÍ A POSILOVÁNÍ
Při hubnutí velmi důležité! Nemyslete si, že to půjde bez něj! Ať si tvrdí jakákoliv dieta cokoliv, bez cvičení se prostě nehubne. Je důležité nejprve získat kondici a krapet zhubnout při cvičení, potom může přijít řada na posilování.
Naopak se to totiž dělá velmi těžko. Když už máte vybudované svalstvo, není jen tk jednoduché zhubnout.
A to se nelíbí, když nad vycvičeným svalnatým bříškem leží vrstva tučné kůže.
Naše tělo při každém cvičení, posilování a pohybu vůbec čerpá z tak zvaných tukových zásob. Proto je dobré omezit přísun tuků do těla. Když si dáme vydatný oběd složený z hranolek, smaženého sýru a zákusku, tuk se nám ,,válí,, všude v těle a proto tělo nemá potřebu spalovat již ten uložený.
Takže čím míň tuku bude ,,vevnitř,, tím víc bude ubývat ,,venku,, .


ZAČNI HNED.
Neříkej si ,,Začnu zítra, dneska se pořádně najím, dám si chipsy a lehnu k telce´´! Když tohle jednou uděláš, budeš to už dělat pořád. A když už se přemůžeš a začneš tvrdě cvičit, nebude to náhodou za účelem, že si ,,můžeš dát sladké, že je to odměna a že se tuky a cukry neuloží, když si cvičila´´? Takhle to totiž není! Znám lidi, co si postaví misku brambůrek a křupek na stůl a vedle cvičí. Ten jed v té misce jim slouží jako motivace! Jakmile udělají určený počet cviků, sednou na gauč a zdlábnou obě misky během lusknutí prstů.
Když si to tak zavedeme, bude to, jako bychom nic nedělali! Uvědomte si, že svaly pracují jen když mozek chce! Tudíž, když budete chtít jíst nezdravé věci, váš mozek svaly zrychlí a ty potom pohyb pořádně odfláknou! Kdežto, když vás bude motivovat to, jak se producírujete v létě u moře, všichni se otáčí za vaší dobrou postavou a vy se jen usmíváte..... Hned to půjde lépe!


Nevím, jak to máte vy se svojí postavou, jestli můžete jíst co chcete, a nepřiberete, nebo se jen podíváte na rohlík a jste o pár kilo těžší (jak říká moje mamka), ale každopádně, cvičení, posilování, ani dobrá strava nikdy ničemu neuškodí. :)

Doufám, že když už jsem si dala práci s tímto článkem (po dlouhé době dělší článek), tak jste ho alespoň někdo přečetli... A že tu nebude vyvěšený jenom pro srandu králíkům! :)

Všechny cesty vedou do hrobu •aneb moje úvahy•

15. října 2014 v 20:29 | nikisek001 |  O mně a kamarádech
Přemýšlíte někdy o životě?

Tak si tak říkám... stejně jednou všichni umřeme, proč se vlastně snažit? Stejně jednou všichni skončíme na stejné vlně, stejně jednou budeme všichni pryč...
Když se to tak vezme... bohatí, chudí, zdraví i nemocní budou na konec stejně mrtví..a budeme mít všichni další šanci.?Třeba si budeme moct vybrat, do jaké rodiny přijdeme, nebo nás přiřadí. Nebo budete ochraňovat své blízké? Všichni máme možnosti...
Já si myslím, že není možné, aby někdo umřel a puff, byl fuč.. né, určitě je něco i po smrti.. :)


No,každopádně, život je o životě...není to o konci, je to o příběhu, že?
Proto se snažit? Aby měl život nějaký příběh?
Co takhle se snažit proto, že ten život je Váš, že bude takový, jaký ho chcete... protože všechno co chcete můžete mít... Funguje to jako magnetismus... když myslíte na něco, co chcete, tak to dostanete! Neříkejte si tedy.. to bych nechtěla, nebo.. doufám že se to a to nestane.. říkejte si jen, chci, aby se to stalo.. a to nestalo...
Myslete pozitivně a budete odměněni :)

Ve vašem životě si musíte stanovit kritéria, musíte plánovat a musíte se těšit..
Často se mi stává, že nevím, proč tenhle den vstát... to by se nemělo stávat... každý den bychom měli vědět, pro co vstáváme.
Možná nevíte, proč to píšu, ale je to takové sdělení, abychom si všichni uvědomili, pro co tu každý z nás je... někdo tu je pro rodinu, někdo pro nemocného kamaráda, někdo pro koně, zvířata.... a někdo neví... jen neví, ale říká si, že tu je na nic.. to ale přeci není pravda.. každý máme svůj účel, jen se musíme snažit ho objevit a rozšířit... :)
Rádi zpíváte? Zpívejte! Kreslíte? Jezdíte koně?... dělejte co vás baví... dělejte co vám jde a snažte se...



Co plánuji?
-Videoodpověď
-Článek o financích potřebných pro chov koně

-Navrhněte!!!
NAPIŠTE DO KOMENTÁŘŮ, O ČEM BYSTE RÁDI ČETLI NA MÉM BLOGU.. :)

U koní

9. října 2014 v 17:55 | nikisek001 |  O mně a kamarádech
Ahojky.. omlouvám se za né moc velkou aktivitu blogu.. nějak mi dochází nápady.. moc školy.. starosti, atd...
Snažím se si na blog najít čas ale (očividně) nedaří se to...
Tak tedy jen tak krátce pár fotek z vyjížďky :)
Na fotkách jsem já a Nick












A to by bylo vše..
:)